Artist’s statement
V tomto článku budu popisovat sérii sedmi fotografií vytvořených na motivy textu písně Lubomíra Typlta – Závory. Svou sérii jsem se snažil zachytit část textu reprezentující pro mne mladý pár, muže a ženu, kteří, kdysi ve vztahu, nyní čelí odloučení. Série je laděná do černobílého tónu obzvláště pro možnost zachytit atmosféru a celkovou pochmurnou až pesimistickou náladu písně samotné.
Na prvním snímku jsem zachytil ženu, přes jejíž vlasy a část obličeje je prolnutá fotografie květin, zobrazující ženskou něžnost a klid. U muže jsem se rozhodl pro volbu trnů ze šípku, jelikož ty zde mají význam ostřejší povahy a síly. U obou fotografií zatím panuje, relativně k písni, klidná nálada s jednoduchým pozadím. Oba se na „nás“ dívají, což reprezentuje jejich vztah a dialog mezi nimi. Třetí fotografie je fotografie ženy, prolnutá s kolejemi, což zde značí její chuť odjet, odpoutat se od něj, a být znovu šťastna. U muže je to fotografie rozbitého okna a temné místnosti v něm, což reprezentuje prázdné místo v jeho hlavě, ve kterém kdysi přebývala láska k ní. U těchto dvou fotografií se, pokud si divák dá fotografie vedle sebe, oba dívají na sebe, čímž jsem chtěl dosáhnout přiostření jejich dialogu a zároveň navodit pocit odloučení ve vztahu k divákovi. Pozadí je zde voleno již méně minimalisticky, až chaoticky, zastupující zde náladu jakéhosi chaosu a postupného napětí mezi nimi. Pátá fotografie je jiná, narušuje pomyslný tok příběhu – říká nám, že se oba rozchází, ona ho opouští a odjíždí za, podle ní, lepším životem a on odchází. Jako pozadí jsem zde volil nádraží – koleje, více kolejí - zdůrazňující uskutečnění jejího plánu na odjezd od něj a dále doplňující chaotický ráz fotografie. Šestá fotografie je fotografie ženy, která stojí před zdí, nejspíše svého starého, již rozpadlého a zašlého domu. Uvnitř jí je prolnutá rozpraskaná zeď – symbol jejího rozpolcení – v této situaci bloumá, udělala-li dobře, když odjela. Poslední fotografie série je fotografie muže vyfoceného před neurčitým chaotickým pozadím – stejný chaos se mu zřejmě teď honí hlavou… Jeho nynější osamění podtrhuje jím prolnutá fotografie muže stojícího osamoceně mezi stromy, nevědíc, co dělat dál, nevědíc, co si počne…
