Klauzurní práce při Univerzitě Tomáše Bati ve Zlíně na téma tvary těla
Klauzurní prací na téma Tvary těla jsem chtěl vyjádřit určité spojení těla a duše. Myšlenku toho, že existuje něco, jako onen svět, nehmatatelný, nedotknutelný, a přesto přítomný mezi námi. Jednotlivé odrazy vlastně symbolizují něco jako zrcadlo, odraz, otisk naší duše, našeho paralelního „já“ chcete-li. Voda zde symbolizuje jakousi bariéru, zrcadlo, mezi tím hmatatelným, surovým, a tím, co je zdánlivě božské, nedotknutelné, za hranicí, na druhé straně…
Objekt na fotografii stojí na hraně, je touto hranou rozpolcen, skoro až trhán na dvě části, nevědíc, na kterou stranu se vydat – na onen zrcadlový, nesmrtelný svět, či zůstat ve svém fyzickém, křehkém, smrtelném světě.
By this work i wanted to express a connection between the soul and the body. The thought that
there exist something like the other world, unreacheable, untouchable, still present among us.
Each reflection symbolises sort of an image of our soul, our paralel image. Water here symbolises
a barrier between the normal world, and the world on the other side.
Object balances on the edge between each side, being ripped apart by the edge. He doesn’t know
where to go - stay in the physical world, or go into the mythical, invulnerable and heaven-like
World...
there exist something like the other world, unreacheable, untouchable, still present among us.
Each reflection symbolises sort of an image of our soul, our paralel image. Water here symbolises
a barrier between the normal world, and the world on the other side.
Object balances on the edge between each side, being ripped apart by the edge. He doesn’t know
where to go - stay in the physical world, or go into the mythical, invulnerable and heaven-like
World...
